Prodaná nevěsta - B. Smetana

DĚJSTVÍ PRVNÍ

PŘEDEHRA

 

Náves. Po druhé straně hospoda. Pouť.

Výstup 1

 

SBOR

 

Proč bychom se netěšili,

když nám Pán Bůh zdraví dá,

kdož z nás ví, zdaž pout’ budoucí

vesele tak uhlídá.

A kdo ženat, která vdaná,

rozžehnej se s radovánky.

Žena doma hospodaří,

muž se uklídá za džbánky.

Ouvej, ouvej,

konec radostí,

hrnou se starosti, zlosti, mrzutosti!

Ouvej, ouvej!

Proč bychom se netěšili,

když nám Pán Bůh zdraví dá,

jenom ten jest v pravdě šťasten,

Kdo života užívá.

 

JENÍK

 

Proč jsi tak zasmušilá,

má drahá Mařenko?

MAŘENKA

Mám zlé tušení –

matička mi pravila,

že nás navštíví o pouti

souzený mi ženich můj –

Bože! Jak to skončí?

 

JENÍK

 

Dobře! Nic se nestrachuj

a ve mne se důvěřuj!

Bude-li jen vůle tvá

pevná a neústupná!

 

SBOR

 

Nechte vzdechů, nechte lkání –

vaše věrné milování

nemine se požehnání.

Proč bychom se netěšili atd.

Pojďte s námi k tanci, zpěvu,

vzniknout nedopřejte hněvu,

muzika začíná,

do kola, do kola!

 

(Odejdou do hospody.)

Výstup 2

 

MAŘENKA

 

Tak tedy přece se to státi má!

Ó, já neštastná!

 

JENÍK

 

Mařenko! Co tě tak zarmoutilo?

Co se stalo?

 

MAŘENKA

 

Nediv se, Jeníčku!

Dnes má přijíti sedlák Mícha

se synem na námluvy k nám.

Snad už jsou ve vsi.

 

JENÍK

 

A ty, co jim odpovíš?

 

MAŘENKA

 

Co jim odpovím?

Na to se ještě můžeš ptáti?

Mohu-li přináležeti jinému, než tobě, Jeníčku?

Ale rodiče! Otec můj je vázán –

 

JENÍK

 

To je ovšem smutné!

 

MAŘENKA

 

Tys jaksi nesmělý, Jeníčku, a ostýchavý.

Jako by ses něčeho bál, či snad někoho.

Jeníčku, přísahej mi, že nemáš jiné lásky,

jiného závazku. Věř, že mi už nejednou

napadlo, že truchlíš pro nějakou milenku.

 

JENÍK

 

Nikdy, nikdy!

 

MAŘENKA

 

Kdybych se co takového

o tobě dověděla,

krutou pomstychtivou zlobou na tě

bych zanevřela.

Tedy pověz mi, můj Jeníčku,

proč jsi se tak rozhněval,

že jsi domov svůj opustil

a milence výhost dal?

Pověz mi Jeníčku.

Konečně je celá minulost

tvá v jakési tajemství zahalena,

a už i otec můj se několikráte o tom zmínil.

 

JENÍK

 

Má minulost byla ovšem velmi trudná.

Jsem syn dosti zámožného otce,

ale matka mi záhy zemřela.

Na neštěstí se otec podruhé oženil, a macecha

mne brzo vypudila z domu.

Odebral jsem se do světa a nastoupil

jsem službu u cizích lidí.

JENÍK, MAŘENKA

Jako matka požehnáním

takž kletbou macecha zlá,

když zanevře na sirotka,

slova lásky proň nemá.

JENÍK

 

Necht’ se jak chce děje,

věrné milování nepřeruší

žádné zloby naléhání.

 

JENÍK, MAŘENKA

 

Věrné milování

nepřeruší žádné zloby naléhání.

Lásku jsme si přísahali,

slovo jsme si navždy dali,

v každé době

věrni zůstaneme sobě.

 

MAŘENKA

 

Hle, zde jsou!

Otec s nimi přichází, hledají mne.

 

JENÍK

 

Nechci, by mne viděli.

Sbohem, dívko milená!

Nezapomeň na mne.

 

JENÍK, MAŘENKA

 

Sbohem!

 

Výstup 3

 

KECAL

 

Jak vám pravím, pane kmotře,

i vy jste dal své slovo,

a když jste to slovo vyřkl,

všecko je hotovo.

Jen se ve mne důvěřujte,

mám rozumu tolik,

že neujde bystrohledu

mému na zdi kolík.

A jestli se dcera vaše

bude zpěčovati,

uzříte, jak ji naučím

pěkně poslouchati.

Jak vám pravím atd.

 

KRUŠINA

 

No, co říkáš, matko?

Já jsem spokojen.

 

LUDMILA

 

To se nedá provést

za jedinký den,

potřeba tu přemýšleti

a poptat se nevěsty,

jestli nějaká překážka

nevloží se do cesty.

KECAL

 

Co překážka! Vaše vůle

a má chytrost zvítězí

nade vším, co překážkou

se sňatku nám kde objeví.

 

LUDMILA

 

Přijde na to, jaký je ženich.

 

KECAL

 

Jaký ženich, jaký ženich?

Marnát’ věru otázka,

že je dobrý, pochopíte,

když za něho ručím já!

Tobiáše Míchu znáte,

neznáte-li, pravím vám,

že za jeho krásný statek

hned čtyřicet tisíc dám.

Jak vám pravím atd.

 

LUDMILA

 

To se nedá provést za jediný den.

 

KRUŠINA

 

Já jsem spokojen.

 

KECAL

 

Jen se ve mne důvěřujte atd.

 

KRUŠINA

 

Ovšem, Tobiáše Míchu znám

už od dětství, má dva syny,

Jeníka z první manželky

a Vaška z druhé,

z těch neznám ani jednoho, ani druhého.

 

KECAL

 

To je pravda. Vy jste se ale před dávnými

lety rukou dáním před svědky zavázal,

že dáte dceru svou jeho synovi.

 

LUDMILA

 

A za kterého syna to vlastně mluvíte?

 

KECAL

 

Za kterého? Vždyť nemá než jednoho –Vaška.

Druhý syn z první ženy jest tulák a nezbeda.

Nikdo o něm neví.

 

KRUŠINA

 

Nu, a jakýpak je ten Vašek?

Proč jste ho nepřivedl hned s sebou?

 

KECAL

 

Mladík slušný a mravů víc tichých,

neváží si žertů a slov lichých,

pravý beránek to povahou.

Není na něm vady ani viny,

všecky matky by si přály syny

s duší jak Vaškova, přemilou.

Mladík slušný atd.

Není velký ani malý,

není tučný ani suchý,

není chromý ani hluchý,

není furiant ni hloupý,

marnotratník ani skoupý.

Slovem, všecko v míře pravé,

tělo jako lípa zdravé –

statek za třicet tisíc.

Nuže, kdo si přeje víc?

Mladík slušný atd.

 

KRUŠINA, LUDMILA

 

Vaše chvála mnoho platí,

vašim slovům věříme.

 

KECAL

 

Není velký atd.

 

Výstup 4

 

KRUŠINA, LUDMILA, KECAL

 

Tu ji máme, tu ji máme,

rozumně s ní pojednáme.

 

MAŘENKA

 

Aj, tatínku, aj, maminko,

pročpak mne hledáte?

 

KECAL

 

Ptal jsem se jich,

koho ráda máte.

Nemáte-li žádného

srdci svému milého,

přivedu vám mladíka

vážného a vzácného.

 

MAŘENKA

 

Vážného a vzácného?

 

KRUŠINA

 

Vždyt’ ho uhlídáš,

sama ho poznáš.

 

LUDMILA

 

Nebude-li se ti líbit,

košíček mu dáš.

 

KRUŠINA, LUDMILA

 

Vždyť ho uhlídáš,

sama ho poznáš.

Nebude-li se ti líbit,

košíček mu dáš.

 

MAŘENKA

 

Vždyt’ ho uhlídám,

sama ho poznám.

Nebude-li se mi líbit,

košíček mu dám.

 

KECAL

 

Tak tedy skončíme,

smlouvu učiníme.

Mařenka ať řekne „ano“,

a bude vše vykonáno.

 

MAŘENKA

 

To nejde tak rychle,

jak si myslíte,

jaký v tom je háček,

ani nevíte.

 

KECAL

 

Háček sem, háček tam,

překážky neznáme!

K čemu já svůj rozum dám,

všecko překonáme.

 

MAŘENKA

 

Mám už jiného,

mně přemilého.

 

KRUŠINA, LUDMILA

 

Má už jiného,

jí přemilého.

 

KECAL

 

Tomu ještě dnes dá kvinde,

at’ si hledá štěsti jinde.

 

MAŘENKA

 

Slovo své jsem mu už dala.

 

KECAL

 

Na slovo my nic nedáme.

 

MAŘENKA

 

Smlouvu jsem už podepsala.

 

KECAL

 

My tu smlouvu roztrháme.

 

MAŘENKA

 

Zkuste to, zkuste to atd.

 

KECAL

 

Věřte jenom v rozum můj,

a vše půjde stůj co stůj.

Ostrá mysl má, můj hled,

ten pronikne celý svět.

Co nikdo nevypřede,

to můj rozum dovede.

 

MAŘENKA, KRUŠINA, LUDMILA

 

Co nikdo nevypřede,

jeho rozum dovede.

 

MAŘENKA

 

Jeník neupustí, to vím,

a mohu na to vsadit svůj život.

 

KRUŠINA

 

Upustí nebo neupustí,

na tom málo záleží.

Zavázal jsem

se Tobiáši Míchovi před svědky!

 

LUDMILA

 

Ale prosím tě, muži, jaký to závazek?

KECAL (vytahuje úpis z kapsy)

Zde ho mám! Černé na bílém!

Podepsáni Mícha

i Krušina i svědkové.

 

MAŘENKA

 

Co je do toho! To nic neplatí.

Já a Jeník o tom

nic nevíme a nepopustíme. (Odejde.)

Výstup 5

KECAL

 

Ach, jak svět je zvrácený!

 

KRUŠINA

 

Kdepak jste ale nechal Míchu a jeho syna, toho

váženého a vzácného ženicha? Bylo by slušno,

aby on promluvil s Mařenkou.

 

KECAL

 

Inu ovšem! Ale on není zvyklý

mluvit se ženskými.

Je ostýchavý jako panenka.

 

KRUŠINA

 

To bude těžké namlouvání.

 

KECAL

 

Teď ale, kmotře, bylo by nejlíp, kdybyste jako

náhodou sešel se s Míchou v druhé hospodě.

Tady bude hlučno, chystají se k tanci. Já zatím

vyhledám Jeníka a promluvím s ním. (Lid se schází před

hospodou. Staří zasedají za stoly a mládež se hotoví k tanci.)

POLKA

 

SBOR

 

Pojď sem, holka, toč se, holka,

pokud vábí skočná polka;

ruka v ruce, hledy v hled,

s námi toč se celý svět!

Basa bručí, cimbál cinká,

kolem uší jen to břinká,

pod nohama skáče zem,

věru postát nemůžem.

 

DĚJSTVÍ DRUHÉ

Výstup 1

 

Uvnitř venkovské hospody. Jeník a chasa

za stoly při džbánech, v pozadí sedí Kecal.

 

SBOR

 

To pivečko to věru je nebeský dar,

vše psoty a trampoty vede nazmar

a sílí a dává kuráže,

ejchuchu!

Bez pivečka by člověk smutný byl zde host; jet starostí na světě beztoho dost –

a blázen, kdo na ně se váže,

ejchuchu!

 

JENÍK

 

Aj, hoši mně věřte,

pravím na svou čest,

že láska nad víno i nad pivo jest,

a jediná na světě radost,

jež blahem naplňuje mladost.

 

SBOR

 

Ty’s Jeníku,

po uši zamilován.

Jen ať ti to nezkazí

tamhleten pán.

 

KECAL

 

No, a stane-li se tak,

nebude mít z toho škody.

Dobrá rada a peníze

jsou dvě páky života,

kdo jich rozumně užívá,

ten se světem nemotá.

 

SBOR

 

To pivečko to věru

je nebeský dar, atd.

 

JENÍK

 

A láska jediná radost!

 

KECAL

 

A peníze! A peníze!

(Všichni se rozejdou po tanci. Furiant)

FURIANT

 

Výstup 2

 

VAŠEK (přiloudá se)

Ma... ma... ma... matička

po... po... povídala,

že... že by rá... ráda

u... u... uhlídala,

kdybych se o... o... ženil,

svat... svat... svatbu vy... vystrojil;

jest... jest... li k tomu

ne... ne... nedospěje,

celá ve... ve... ves se mi

vy... vy... vysměje.

 

Výstup 3

 

MAŘENKA

 

Vy jste zajisté ženich Krušinovy Mařenky?

 

VAŠEK

 

A... ano, ja... jak to... to víte?

 

MAŘENKA

 

Což to není na vás vidět?

Jste tak vystrojen!

Celá ves o vás mluví a lituje vás.

 

VAŠEK

 

Li... lituje? A proč?

 

MAŘENKA

 

Proto, že Mařenka vás bude šidit,

nebot’ má jiného.

 

VAŠEK

 

Ja... jakpak může mít jiného, když ma... á mne?

 

MAŘENKA

 

Vás? Copak vás zná a vy ji?

 

VAŠEK

 

Ne... ne... ne... nezná, ale ví, že já jsem

je... je... její ženich.

 

MAŘENKA

 

Ovšem že ví, a proto se těší na to,

jak vás bude šidit

a vás soužit, abyste brzo umřel.

 

VAŠEK

 

To... to... to je hrůza! A... a... a... ale

ma... ma... maminka mi řekla, že se mu...

mu... mu... musím oženit!

 

MAŘENKA

 

Ovšem, proč by ne?

Tak švarný hoch!

Tady je nevěst,

až nazbyt, jen kdybyste chtěl.

 

VAŠEK

 

Já chci!

 

MAŘENKA

 

Známť já jednu dívčinu,

ta po vás jen hoří;

dlouho, dlouho se pro vás

srdce její moří.

 

VAŠEK

 

O... o... och, och božíčku!

Jaké štěstí,

když... když dívčina po mně třeští!

Ó, jaké štěstí!

A... ale Mařenka, co by řekla.

 

MAŘENKA

 

Nic, vždyť by vám beztoho

po svatbě utekla.

 

VAŠEK

 

A má maminka, ta by křičela!

 

MAŘENKA

 

Přestala by, nevěstu

jak by uviděla.

 

VAŠEK

 

Je... je-li hezounká?

 

MAŘENKA

 

Zrovna jak Mařenka.

 

VAŠEK

 

Je... je-li mlaďounká?

 

MAŘENKA

 

Zrovna jak Mařenka.

Známť já jednu dívčinu,

ta pro vás jen hoří;

dlouho, dlouho se pro vás

srdce její moří.

 

VAŠEK

 

O, božíčku, jaké štěstí!

A...a ta že by mne

vskutku chtěla?

 

MAŘENKA

 

Oh, kdybyste vy nechtěl,

žalem by umřela,

do vody by skočila,

uhlím by se zdusila,

dnem nocí by plakala,

že vás nedostala.

 

VAŠEK

 

Pro... proč plá... pláčete?

 

MAŘENKA

 

Protože ji nechcete.

 

VAŠEK

 

Já... já bych ji chtěl,

jen... jen kdybych směl.

 

MAŘENKA

 

Vy se jen vymlouváte

a tu, jež vás miluje,

láskou umřít necháte.

VAŠEK

 

Ne... ne... ne... ne... ne... nechám,

je... je-li ja... jako vy,

už... už rád ji mám.

 

MAŘENKA

 

Já bych se vám líbila?

 

VAŠEK

 

Lí... lí... líbila!

 

MAŘENKA

 

Mne byste si vskutku vzal?

 

VAŠEK

 

Vza... vza... vza... vza... vzal!

 

MAŘENKA

 

Já bych vás milovala,

jako v plénkách chovala.

Tedy ruku na to dejte,

přísahejte, přísahejte,

že Mařenku nechcete,

že se jí na věky věkův

od dneška odřeknete.

Přísahejte!

 

VAŠEK (rozpačitě)

Přísahati mám?

To... to neudělám.

 

MAŘENKA

 

Mařenku kdo bude chtít,

zle se mu zde bude dít,

pomsta ho tu nemine!

Rychle se rozhodněte,

přísahu hned vyřkněte!

 

VAŠEK (plačtivě)

Pří... pří... přísahám!

 

MAŘENKA

 

Mařenky se odříkám!

 

VAŠEK

 

O... o... odříkám!

 

MAŘENKA

 

Nechci ji ni viděti!

 

VAŠEK

 

Ni viděti!

 

MAŘENKA

 

Nechci o ní slyšeti!

 

VAŠEK

 

Ni slyšeti!

 

MAŘENKA

 

Znám já jednu dívčinu, atd.

 

VAŠEK

 

Oh, božíčku!

Jaké štěstí!

 

Výstup 4

 

KECAL

 

Jak pravím, hezká je, hodná,

bohatá a jmenuje se Běla.

 

JENÍK

 

Inu, ale kdož ví, bude-li mne chtít?

 

KECAL

 

To je má starost! Jen řekni,

že se Mařenky odříkáš.

 

JENÍK

 

Ne, to nejde!

Srdce by mi přitom puklo!

 

KECAL

 

Blázni byli, kordy měli!

Hlavní věc jsou teď peníze.

 

JENÍK

 

No a ta, co mi dohazujete,

ta má peníze?

 

KECAL

 

Ovšem!

Nuže, milý chasníku,

dopřej pak slovíčku.

 

JENÍK

 

Raději bych poseděl

tam při svém pivíčku.

 

KECAL

 

Znáš-li pak mne osobně?

 

JENÍK

 

Nemám čest, panáčku, ne,

a vy též neznáte mne?

 

KECAL

 

Slyšel sem, že’s hodný hoch,

chasník pracovitý,

ale v lásce, v lásce prý’s

chlapík šlakovitý.

Máš-li pak též peníze?

 

JENÍK

 

Vždyť se mnohý ožení

bez krejcaru v kapse.

Švarné dívky hledí spíš

na švarné zas chlapce.

 

KECAL

 

Mně věř, já jsem rozumný

a mám zkušenosti,

bez peněz je ženidlo

jenom hnízdo zlosti.

Odkud jsi, pověz mi,

dám ti dobré rady,

znám se ve všem všady.

 

JENÍK

 

Z daleka, pane, jsem z daleka,

až z moravských hranic.

 

KECAL

 

Tam se ožeň! Zdejší panny

nestojí už za nic.

 

JENÍK

 

Možná, že ty ostatní,

ale má Mařenka

ta je pravý diamant,

nejkrasší krásenka.

 

KECAL

 

Každý jen tu svou

má za jedinou,

všecky krásy světa

v ní vidí,

až přijdou časy,

kdy ho ošidí.

Potom lituje,

když už pozdě je

bycha honiti.

Potom běduje,

když už se nedá

čeho měniti.

Rozumný však muž, povážlivý,

ještě před svatbou vystřízliví,

počítá, co mu to vynese,

a když nic – pak chytře vyhne se.

 

JENÍK

 

Co tím míníte říci?

Já vám nerozumím.

 

KECAL

 

Že o lepší nevěstě

pro tebe, hochu, vím. –

Znám jednu dívku, ta má dukáty!

 

JENÍK

 

Zná jednu dívku, ta má dukáty!

 

KECAL

 

A chalupu dostane od táty!

 

JENÍK

 

A chalupu dostane od táty!

 

KECAL

 

Dvě krávy má a hezké telátko,

hus, kachen dost a ňáké selátko,

kus pole má a novou almaru,

no, to by bylo něco ku zdaru!

 

JENÍK

 

Dvě krávy má a hezké telátko, atd.

 

KECAL

 

No, to by bylo něco ku zdaru!

 

OBA

 

Znám jednu dívku, ta má dukáty!

A chalupu dostane od táty!

To by bylo něco ku zdaru!

 

KECAL

 

Odřekneš-li se Mařenky,

vyplatím ti také něco.

Ano, tu má ruka na to,

sto zlatých ti dám za odstoupení.

 

JENÍK

 

Jenom sto zlatých?

To je málo peněz za tak mnoho lásky.

Tak lacino ji neprodám.

 

KECAL

 

Nuže, tedy dvě stě dám!

 

JENÍK

 

To je všecko málo.

 

KECAL

 

Tedy tři sta! Činím to jen proto,

aby bylo bez dlouhých procesů.

Nepoddáš-li se nyní, tedy nasadíme všecky

páky a vytáhneme tě konečně přec odtud.

Nebudeš pak míti nevěsty, ani tří set zlatých.

 

JENÍK

 

Tak, tak, ale kdopak ty tři sta mi vyplatí?

 

KECAL

 

Já sám!

 

JENÍK

 

Vy? Snad ne za sebe?

Vám svou Mařenku neprodám ani za milión.

 

KECAL

 

Nebuď hloupý! Pro sebe ji nechci!

Mám jedné ženy už až po krk!

Což nevíš, že vyjednávám za syna

souseda Tobiáše Míchy?

Jak bude věc potvrzena,

dostaneš tři sta,

ale pak hned hajdy odtud!

 

JENÍK

 

Nuže, staniž se! Tři sta jsou tři sta!

Peníze na dřevo a bude konec!

Ale to vám pravím, že Mařenku nikdo jiný

dostati nesmí, nežli syn Tobiáše Míchy!

Sice z naší smlouvy nebude pranic.

 

KECAL

 

I, zlatoušku, toť se rozumí,

že ji jiný nedostane nežli

Míchův syn.

 

JENÍK

 

A já ji jinému nikomu nepřenechávám

nežli Míchovu synovi, vyhradím si to ve smlouvě.

 

KECAL

 

Učiníme smlouvu hnedky

a přivoláme si svědky.

 

JENÍK

 

Ještě slovíčko!!

 

KECAL

 

Mluv!

 

JENÍK

 

Dále tam vpíšete, že jakmile

Mařenka a Míchův syn si

ruce podají a v sňatek svolí,

ustane otec Mícha od naléhání

na Mařenčina otce stran dluhu.

Jsou dočista vyrovnáni.

 

KECAL

 

Ano, do smlouvy všecko dám!

 

(Odejde)

Výstup 5

 

JENÍK

 

Až uzříš, komus

koupil nevěstu,

smutně nastoupíš

zpáteční cestu. –

Jak možná věřit,

že bych já prodal

svoji Mařenku,

drahou Mařenku,

andílka svého,

pro nějž mi není

nic obtížného!

Ni za tisíce bych neodstoupil,

na celém světě

rovné ji není,

vždyť jenom láska

lásku ocení.

 

Výstup 6

 

KECAL

 

Pojďte, lidičky,

pozor dejte,

naší smlouvě

svědectví dejte.

 

SBOR

 

Pozor dáme,

svědectví dáme.

 

KECAL

 

Tu na papíru

zaznamená se,

co vykoná se.

 

SBOR

 

Zaznamená se,

co vykoná se!

 

KECAL (sedne ke stolu a píše)

Tímto já se zavazuji,

že svou milou odstupuji.

 

SBOR

 

Tímto se on zavazuje,

že svou milou odstupuje.

 

JENÍK

 

Nikomu však jinému,

nežli velectěnému

synu Tobiáše Míchy.

 

KECAL

 

Synu Tobiáše Míchy.

 

JENÍK

 

Jestliže ji miluje,

srdce své jí věnuje,

a před svědky bez nucení

vyřkne, že se s ní ožení.

 

KECAL

 

Vše zapsáno, jak žádáno.

 

SBOR

 

Jak jen možná,

že odstoupil

milenku?

 

KRUŠINA (k Jeníkovi)

Nikdy bych byl neuvěřil,

že tak dobré srdce máš, že,

bys z nesnází nás vytrh’,

dobrovolně se poddáš.

 

KECAL

 

Ještě nejsme u konce.

Sluší doložiti,

že jsme se zavázali

Jeníkovi tři sta zlatých vyplatiti;

za tři sta on se nám poddal

a svou Mařenku prodal.

 

SBOR

 

Aj, toť hanba, věru hanba

prodati milenku svou.

 

KRUŠINA (k Jeníkovi)

Beru teď svou chválu zpět,

takového hanebníka

jako tys, neviděl svět.

 

KECAL

 

Punctum-satis-písek na to,

podepište se,

nejprv ty, Jeníku,

potom svědkové!

 

JENÍK (chladně se podepíše)

Zde můj podpis – Jeník Horák.

 

KRUŠINA (podepíše se)

Věru, jsem teď tomu rád,

naučil jsem se tě znát!

 

SBOR (v udivení)

Prodal svou milou

za tři sta:

neníť věru drahá!

Hanba, hanba!

 

DĚJSTVÍ TŘETÍ

Výstup 1

 

Náves jako v prvním dějství

 

VAŠEK

 

To... to mi v hlavě le... leží,

o... o život mi bě... běží;

je... jestli mne otra... ráví,

vše... všeho mne tu zba... zbaví,

Va... Vašek umřít mu... musí,

oh, oh, co při tom zku... zkusí.

To... to mi v hlavě le... leží,

o... o život mi bě... běží.

 

Výstup 2

 

PRINCIPÁL

 

Ohlašujeme slavnému publikum, že se tu dnes,

jakožto při slavné pouti, provozovati bude znamenitá,

nikdy předtím nevídaná komedie na provaze, na koni

i na zemi, kdežto zvláště slečna Esmeralda Salamanka

prováděti bude znamenité a neslýchané skoky, pak

opravdový jeden Indián z Otahitánských ostrovů,

padesát tisíc mil odtud vzdálených, polykati bude

židli... (é) vidličky a nože, načež pak vystoupí

nejznamenitější kus, totiž živý amerikánský medvěd

bude se producírovati slavnému publikum se zvláště

drezírovanými kumšty, a konečně se slečnou

Salamankou sem zvláště z Frankrajchu přivezeným

kankánem. Ke kterémužto představení slavné publikum

se vší úctou a vážností se zve! Však malou zkoušku

uhlídá slavné obecenstvo ihned.

Hola! Začněte!

 

TANEC KOMEDIANTŮ

 

VAŠEK (po tanci)

Je... je... je... je, to bude hezké a ta... ta

i... Indiánka má ha... ha... hezké nožičky.

 

ESMERALDA (Vaškovi se pokloníc)

Panáček nás taky navštíví?

 

VAŠEK

 

A... a... ano! Rád bych vi... vi...

viděl vás na provaze.

 

Výstup 3

 

INDIÁN (přikvapí u vytržení)

Pane principál! Stalo se velké neštěstí!

Franta se opil v dolejší hospodě tak,

že se nemůže na nohy ani postaviti

a nechce dnes mermomocí dělati medvěda.

 

PRINCIPÁL

 

Jakže? Jakže? Náš nejpěknější kus?

Medvěd by nevystoupil?

Slavný kankán by se neprovozoval?

Ne, ne, to nemůže, to nesmí být!

Musíme hledati jiného, snad

někdo ze vsi, některý kluk?

 

INDIÁN

 

Ten by to vybrebtal, a lidé by se nám smáli.

Kde ho také hned vzíti?

Musí být vyrostlý,

aby se mu medvědí kůže hodila.

Lidé se tam už scházejí,

nezbývá už ani času

někoho hledati.

 

PRINCIPÁL

 

U všech všudy! Esmeraldo!

 

VAŠEK

 

Ach, ta... ta u... umí mluvit.

Tu bych si hned... hned vzal.

To by by... by... by... by... byla radost,

co... celá ves by... by se ko... ko... koukala.

 

ESMERALDA

 

Mně se líbíte,

já bych vás také chtěla!

 

VAŠEK

 

Chtěla by... by... by... byste mne?

 

INDIÁN

 

Tomu by ta medvědí kůže slušela,

jako by mu byla přirostla.

 

PRINCIPÁL (ke komediantům)

Jděte a vyhlašujte dále po vsi.

Já tady promluvím s panáčkem.

(Indián a komedianti odcházejí,

bubnujíce první pochod.)

PRINCIPÁL

 

No, panáčku, když se vám Esmeralda líbí,

můžete ji dostati.

Pojďte s námi, hrajte komedii

a ostatní se pak

poddá samo sebou.

 

VAŠEK (udiven)

Ko... komedii? Já... já to ne... ne... neumím.

 

ESMERALDA

 

Má láska vás všemu naučí.

 

VAŠEK

 

Láska? To je hezké!

 

PRINCIPAL