DĚJSTVÍ PRVNÍ
PŘEDEHRA
Náves. Po druhé straně hospoda. Pouť.
Výstup 1
SBOR
Proč bychom se netěšili,
když nám Pán Bůh zdraví dá,
kdož z nás ví, zdaž pout’ budoucí
vesele tak uhlídá.
A kdo ženat, která vdaná,
rozžehnej se s radovánky.
Žena doma hospodaří,
muž se uklídá za džbánky.
Ouvej, ouvej,
konec radostí,
hrnou se starosti, zlosti, mrzutosti!
Ouvej, ouvej!
Proč bychom se netěšili,
když nám Pán Bůh zdraví dá,
jenom ten jest v pravdě šťasten,
Kdo života užívá.
JENÍK
Proč jsi tak zasmušilá,
má drahá Mařenko?
MAŘENKA
Mám zlé tušení –
matička mi pravila,
že nás navštíví o pouti
souzený mi ženich můj –
Bože! Jak to skončí?
JENÍK
Dobře! Nic se nestrachuj
a ve mne se důvěřuj!
Bude-li jen vůle tvá
pevná a neústupná!
SBOR
Nechte vzdechů, nechte lkání –
vaše věrné milování
nemine se požehnání.
Proč bychom se netěšili atd.
Pojďte s námi k tanci, zpěvu,
vzniknout nedopřejte hněvu,
muzika začíná,
do kola, do kola!
(Odejdou do hospody.)
Výstup 2
MAŘENKA
Tak tedy přece se to státi má!
Ó, já neštastná!
JENÍK
Mařenko! Co tě tak zarmoutilo?
Co se stalo?
MAŘENKA
Nediv se, Jeníčku!
Dnes má přijíti sedlák Mícha
se synem na námluvy k nám.
Snad už jsou ve vsi.
JENÍK
A ty, co jim odpovíš?
MAŘENKA
Co jim odpovím?
Na to se ještě můžeš ptáti?
Mohu-li přináležeti jinému, než tobě, Jeníčku?
Ale rodiče! Otec můj je vázán –
JENÍK
To je ovšem smutné!
MAŘENKA
Tys jaksi nesmělý, Jeníčku, a ostýchavý.
Jako by ses něčeho bál, či snad někoho.
Jeníčku, přísahej mi, že nemáš jiné lásky,
jiného závazku. Věř, že mi už nejednou
napadlo, že truchlíš pro nějakou milenku.
JENÍK
Nikdy, nikdy!
MAŘENKA
Kdybych se co takového
o tobě dověděla,
krutou pomstychtivou zlobou na tě
bych zanevřela.
Tedy pověz mi, můj Jeníčku,
proč jsi se tak rozhněval,
že jsi domov svůj opustil
a milence výhost dal?
Pověz mi Jeníčku.
Konečně je celá minulost
tvá v jakési tajemství zahalena,
a už i otec můj se několikráte o tom zmínil.
JENÍK
Má minulost byla ovšem velmi trudná.
Jsem syn dosti zámožného otce,
ale matka mi záhy zemřela.
Na neštěstí se otec podruhé oženil, a macecha
mne brzo vypudila z domu.
Odebral jsem se do světa a nastoupil
jsem službu u cizích lidí.
JENÍK, MAŘENKA
Jako matka požehnáním
takž kletbou macecha zlá,
když zanevře na sirotka,
slova lásky proň nemá.
JENÍK
Necht’ se jak chce děje,
věrné milování nepřeruší
žádné zloby naléhání.
JENÍK, MAŘENKA
Věrné milování
nepřeruší žádné zloby naléhání.
Lásku jsme si přísahali,
slovo jsme si navždy dali,
v každé době
věrni zůstaneme sobě.
MAŘENKA
Hle, zde jsou!
Otec s nimi přichází, hledají mne.
JENÍK
Nechci, by mne viděli.
Sbohem, dívko milená!
Nezapomeň na mne.
JENÍK, MAŘENKA
Sbohem!
Výstup 3
KECAL
Jak vám pravím, pane kmotře,
i vy jste dal své slovo,
a když jste to slovo vyřkl,
všecko je hotovo.
Jen se ve mne důvěřujte,
mám rozumu tolik,
že neujde bystrohledu
mému na zdi kolík.
A jestli se dcera vaše
bude zpěčovati,
uzříte, jak ji naučím
pěkně poslouchati.
Jak vám pravím atd.
KRUŠINA
No, co říkáš, matko?
Já jsem spokojen.
LUDMILA
To se nedá provést
za jedinký den,
potřeba tu přemýšleti
a poptat se nevěsty,
jestli nějaká překážka
nevloží se do cesty.
KECAL
Co překážka! Vaše vůle
a má chytrost zvítězí
nade vším, co překážkou
se sňatku nám kde objeví.
LUDMILA
Přijde na to, jaký je ženich.
KECAL
Jaký ženich, jaký ženich?
Marnát’ věru otázka,
že je dobrý, pochopíte,
když za něho ručím já!
Tobiáše Míchu znáte,
neznáte-li, pravím vám,
že za jeho krásný statek
hned čtyřicet tisíc dám.
Jak vám pravím atd.
LUDMILA
To se nedá provést za jediný den.
KRUŠINA
Já jsem spokojen.
KECAL
Jen se ve mne důvěřujte atd.
KRUŠINA
Ovšem, Tobiáše Míchu znám
už od dětství, má dva syny,
Jeníka z první manželky
a Vaška z druhé,
z těch neznám ani jednoho, ani druhého.
KECAL
To je pravda. Vy jste se ale před dávnými
lety rukou dáním před svědky zavázal,
že dáte dceru svou jeho synovi.
LUDMILA
A za kterého syna to vlastně mluvíte?
KECAL
Za kterého? Vždyť nemá než jednoho –Vaška.
Druhý syn z první ženy jest tulák a nezbeda.
Nikdo o něm neví.
KRUŠINA
Nu, a jakýpak je ten Vašek?
Proč jste ho nepřivedl hned s sebou?
KECAL
Mladík slušný a mravů víc tichých,
neváží si žertů a slov lichých,
pravý beránek to povahou.
Není na něm vady ani viny,
všecky matky by si přály syny
s duší jak Vaškova, přemilou.
Mladík slušný atd.
Není velký ani malý,
není tučný ani suchý,
není chromý ani hluchý,
není furiant ni hloupý,
marnotratník ani skoupý.
Slovem, všecko v míře pravé,
tělo jako lípa zdravé –
statek za třicet tisíc.
Nuže, kdo si přeje víc?
Mladík slušný atd.
KRUŠINA, LUDMILA
Vaše chvála mnoho platí,
vašim slovům věříme.
KECAL
Není velký atd.
Výstup 4
KRUŠINA, LUDMILA, KECAL
Tu ji máme, tu ji máme,
rozumně s ní pojednáme.
MAŘENKA
Aj, tatínku, aj, maminko,
pročpak mne hledáte?
KECAL
Ptal jsem se jich,
koho ráda máte.
Nemáte-li žádného
srdci svému milého,
přivedu vám mladíka
vážného a vzácného.
MAŘENKA
Vážného a vzácného?
KRUŠINA
Vždyt’ ho uhlídáš,
sama ho poznáš.
LUDMILA
Nebude-li se ti líbit,
košíček mu dáš.
KRUŠINA, LUDMILA
Vždyť ho uhlídáš,
sama ho poznáš.
Nebude-li se ti líbit,
košíček mu dáš.
MAŘENKA
Vždyt’ ho uhlídám,
sama ho poznám.
Nebude-li se mi líbit,
košíček mu dám.
KECAL
Tak tedy skončíme,
smlouvu učiníme.
Mařenka ať řekne „ano“,
a bude vše vykonáno.
MAŘENKA
To nejde tak rychle,
jak si myslíte,
jaký v tom je háček,
ani nevíte.
KECAL
Háček sem, háček tam,
překážky neznáme!
K čemu já svůj rozum dám,
všecko překonáme.
MAŘENKA
Mám už jiného,
mně přemilého.
KRUŠINA, LUDMILA
Má už jiného,
jí přemilého.
KECAL
Tomu ještě dnes dá kvinde,
at’ si hledá štěsti jinde.
MAŘENKA
Slovo své jsem mu už dala.
KECAL
Na slovo my nic nedáme.
MAŘENKA
Smlouvu jsem už podepsala.
KECAL
My tu smlouvu roztrháme.
MAŘENKA
Zkuste to, zkuste to atd.
KECAL
Věřte jenom v rozum můj,
a vše půjde stůj co stůj.
Ostrá mysl má, můj hled,
ten pronikne celý svět.
Co nikdo nevypřede,
to můj rozum dovede.
MAŘENKA, KRUŠINA, LUDMILA
Co nikdo nevypřede,
jeho rozum dovede.
MAŘENKA
Jeník neupustí, to vím,
a mohu na to vsadit svůj život.
KRUŠINA
Upustí nebo neupustí,
na tom málo záleží.
Zavázal jsem
se Tobiáši Míchovi před svědky!
LUDMILA
Ale prosím tě, muži, jaký to závazek?
KECAL (vytahuje úpis z kapsy)
Zde ho mám! Černé na bílém!
Podepsáni Mícha
i Krušina i svědkové.
MAŘENKA
Co je do toho! To nic neplatí.
Já a Jeník o tom
nic nevíme a nepopustíme. (Odejde.)
Výstup 5
KECAL
Ach, jak svět je zvrácený!
KRUŠINA
Kdepak jste ale nechal Míchu a jeho syna, toho
váženého a vzácného ženicha? Bylo by slušno,
aby on promluvil s Mařenkou.
KECAL
Inu ovšem! Ale on není zvyklý
mluvit se ženskými.
Je ostýchavý jako panenka.
KRUŠINA
To bude těžké namlouvání.
KECAL
Teď ale, kmotře, bylo by nejlíp, kdybyste jako
náhodou sešel se s Míchou v druhé hospodě.
Tady bude hlučno, chystají se k tanci. Já zatím
vyhledám Jeníka a promluvím s ním. (Lid se schází před
hospodou. Staří zasedají za stoly a mládež se hotoví k tanci.)
POLKA
SBOR
Pojď sem, holka, toč se, holka,
pokud vábí skočná polka;
ruka v ruce, hledy v hled,
s námi toč se celý svět!
Basa bručí, cimbál cinká,
kolem uší jen to břinká,
pod nohama skáče zem,
věru postát nemůžem.
DĚJSTVÍ DRUHÉ
Výstup 1
Uvnitř venkovské hospody. Jeník a chasa
za stoly při džbánech, v pozadí sedí Kecal.
SBOR
To pivečko to věru je nebeský dar,
vše psoty a trampoty vede nazmar
a sílí a dává kuráže,
ejchuchu!
Bez pivečka by člověk smutný byl zde host; jet starostí na světě beztoho dost –
a blázen, kdo na ně se váže,
ejchuchu!
JENÍK
Aj, hoši mně věřte,
pravím na svou čest,
že láska nad víno i nad pivo jest,
a jediná na světě radost,
jež blahem naplňuje mladost.
SBOR
Ty’s Jeníku,
po uši zamilován.
Jen ať ti to nezkazí
tamhleten pán.
KECAL
No, a stane-li se tak,
nebude mít z toho škody.
Dobrá rada a peníze
jsou dvě páky života,
kdo jich rozumně užívá,
ten se světem nemotá.
SBOR
To pivečko to věru
je nebeský dar, atd.
JENÍK
A láska jediná radost!
KECAL
A peníze! A peníze!
(Všichni se rozejdou po tanci. Furiant)
FURIANT
Výstup 2
VAŠEK (přiloudá se)
Ma... ma... ma... matička
po... po... povídala,
že... že by rá... ráda
u... u... uhlídala,
kdybych se o... o... ženil,
svat... svat... svatbu vy... vystrojil;
jest... jest... li k tomu
ne... ne... nedospěje,
celá ve... ve... ves se mi
vy... vy... vysměje.
Výstup 3
MAŘENKA
Vy jste zajisté ženich Krušinovy Mařenky?
VAŠEK
A... ano, ja... jak to... to víte?
MAŘENKA
Což to není na vás vidět?
Jste tak vystrojen!
Celá ves o vás mluví a lituje vás.
VAŠEK
Li... lituje? A proč?
MAŘENKA
Proto, že Mařenka vás bude šidit,
nebot’ má jiného.
VAŠEK
Ja... jakpak může mít jiného, když ma... á mne?
MAŘENKA
Vás? Copak vás zná a vy ji?
VAŠEK
Ne... ne... ne... nezná, ale ví, že já jsem
je... je... její ženich.
MAŘENKA
Ovšem že ví, a proto se těší na to,
jak vás bude šidit
a vás soužit, abyste brzo umřel.
VAŠEK
To... to... to je hrůza! A... a... a... ale
ma... ma... maminka mi řekla, že se mu...
mu... mu... musím oženit!
MAŘENKA
Ovšem, proč by ne?
Tak švarný hoch!
Tady je nevěst,
až nazbyt, jen kdybyste chtěl.
VAŠEK
Já chci!
MAŘENKA
Známť já jednu dívčinu,
ta po vás jen hoří;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její moří.
VAŠEK
O... o... och, och božíčku!
Jaké štěstí,
když... když dívčina po mně třeští!
Ó, jaké štěstí!
A... ale Mařenka, co by řekla.
MAŘENKA
Nic, vždyť by vám beztoho
po svatbě utekla.
VAŠEK
A má maminka, ta by křičela!
MAŘENKA
Přestala by, nevěstu
jak by uviděla.
VAŠEK
Je... je-li hezounká?
MAŘENKA
Zrovna jak Mařenka.
VAŠEK
Je... je-li mlaďounká?
MAŘENKA
Zrovna jak Mařenka.
Známť já jednu dívčinu,
ta pro vás jen hoří;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její moří.
VAŠEK
O, božíčku, jaké štěstí!
A...a ta že by mne
vskutku chtěla?
MAŘENKA
Oh, kdybyste vy nechtěl,
žalem by umřela,
do vody by skočila,
uhlím by se zdusila,
dnem nocí by plakala,
že vás nedostala.
VAŠEK
Pro... proč plá... pláčete?
MAŘENKA
Protože ji nechcete.
VAŠEK
Já... já bych ji chtěl,
jen... jen kdybych směl.
MAŘENKA
Vy se jen vymlouváte
a tu, jež vás miluje,
láskou umřít necháte.
VAŠEK
Ne... ne... ne... ne... ne... nechám,
je... je-li ja... jako vy,
už... už rád ji mám.
MAŘENKA
Já bych se vám líbila?
VAŠEK
Lí... lí... líbila!
MAŘENKA
Mne byste si vskutku vzal?
VAŠEK
Vza... vza... vza... vza... vzal!
MAŘENKA
Já bych vás milovala,
jako v plénkách chovala.
Tedy ruku na to dejte,
přísahejte, přísahejte,
že Mařenku nechcete,
že se jí na věky věkův
od dneška odřeknete.
Přísahejte!
VAŠEK (rozpačitě)
Přísahati mám?
To... to neudělám.
MAŘENKA
Mařenku kdo bude chtít,
zle se mu zde bude dít,
pomsta ho tu nemine!
Rychle se rozhodněte,
přísahu hned vyřkněte!
VAŠEK (plačtivě)
Pří... pří... přísahám!
MAŘENKA
Mařenky se odříkám!
VAŠEK
O... o... odříkám!
MAŘENKA
Nechci ji ni viděti!
VAŠEK
Ni viděti!
MAŘENKA
Nechci o ní slyšeti!
VAŠEK
Ni slyšeti!
MAŘENKA
Znám já jednu dívčinu, atd.
VAŠEK
Oh, božíčku!
Jaké štěstí!
Výstup 4
KECAL
Jak pravím, hezká je, hodná,
bohatá a jmenuje se Běla.
JENÍK
Inu, ale kdož ví, bude-li mne chtít?
KECAL
To je má starost! Jen řekni,
že se Mařenky odříkáš.
JENÍK
Ne, to nejde!
Srdce by mi přitom puklo!
KECAL
Blázni byli, kordy měli!
Hlavní věc jsou teď peníze.
JENÍK
No a ta, co mi dohazujete,
ta má peníze?
KECAL
Ovšem!
Nuže, milý chasníku,
dopřej pak slovíčku.
JENÍK
Raději bych poseděl
tam při svém pivíčku.
KECAL
Znáš-li pak mne osobně?
JENÍK
Nemám čest, panáčku, ne,
a vy též neznáte mne?
KECAL
Slyšel sem, že’s hodný hoch,
chasník pracovitý,
ale v lásce, v lásce prý’s
chlapík šlakovitý.
Máš-li pak též peníze?
JENÍK
Vždyť se mnohý ožení
bez krejcaru v kapse.
Švarné dívky hledí spíš
na švarné zas chlapce.
KECAL
Mně věř, já jsem rozumný
a mám zkušenosti,
bez peněz je ženidlo
jenom hnízdo zlosti.
Odkud jsi, pověz mi,
dám ti dobré rady,
znám se ve všem všady.
JENÍK
Z daleka, pane, jsem z daleka,
až z moravských hranic.
KECAL
Tam se ožeň! Zdejší panny
nestojí už za nic.
JENÍK
Možná, že ty ostatní,
ale má Mařenka
ta je pravý diamant,
nejkrasší krásenka.
KECAL
Každý jen tu svou
má za jedinou,
všecky krásy světa
v ní vidí,
až přijdou časy,
kdy ho ošidí.
Potom lituje,
když už pozdě je
bycha honiti.
Potom běduje,
když už se nedá
čeho měniti.
Rozumný však muž, povážlivý,
ještě před svatbou vystřízliví,
počítá, co mu to vynese,
a když nic – pak chytře vyhne se.
JENÍK
Co tím míníte říci?
Já vám nerozumím.
KECAL
Že o lepší nevěstě
pro tebe, hochu, vím. –
Znám jednu dívku, ta má dukáty!
JENÍK
Zná jednu dívku, ta má dukáty!
KECAL
A chalupu dostane od táty!
JENÍK
A chalupu dostane od táty!
KECAL
Dvě krávy má a hezké telátko,
hus, kachen dost a ňáké selátko,
kus pole má a novou almaru,
no, to by bylo něco ku zdaru!
JENÍK
Dvě krávy má a hezké telátko, atd.
KECAL
No, to by bylo něco ku zdaru!
OBA
Znám jednu dívku, ta má dukáty!
A chalupu dostane od táty!
To by bylo něco ku zdaru!
KECAL
Odřekneš-li se Mařenky,
vyplatím ti také něco.
Ano, tu má ruka na to,
sto zlatých ti dám za odstoupení.
JENÍK
Jenom sto zlatých?
To je málo peněz za tak mnoho lásky.
Tak lacino ji neprodám.
KECAL
Nuže, tedy dvě stě dám!
JENÍK
To je všecko málo.
KECAL
Tedy tři sta! Činím to jen proto,
aby bylo bez dlouhých procesů.
Nepoddáš-li se nyní, tedy nasadíme všecky
páky a vytáhneme tě konečně přec odtud.
Nebudeš pak míti nevěsty, ani tří set zlatých.
JENÍK
Tak, tak, ale kdopak ty tři sta mi vyplatí?
KECAL
Já sám!
JENÍK
Vy? Snad ne za sebe?
Vám svou Mařenku neprodám ani za milión.
KECAL
Nebuď hloupý! Pro sebe ji nechci!
Mám jedné ženy už až po krk!
Což nevíš, že vyjednávám za syna
souseda Tobiáše Míchy?
Jak bude věc potvrzena,
dostaneš tři sta,
ale pak hned hajdy odtud!
JENÍK
Nuže, staniž se! Tři sta jsou tři sta!
Peníze na dřevo a bude konec!
Ale to vám pravím, že Mařenku nikdo jiný
dostati nesmí, nežli syn Tobiáše Míchy!
Sice z naší smlouvy nebude pranic.
KECAL
I, zlatoušku, toť se rozumí,
že ji jiný nedostane nežli
Míchův syn.
JENÍK
A já ji jinému nikomu nepřenechávám
nežli Míchovu synovi, vyhradím si to ve smlouvě.
KECAL
Učiníme smlouvu hnedky
a přivoláme si svědky.
JENÍK
Ještě slovíčko!!
KECAL
Mluv!
JENÍK
Dále tam vpíšete, že jakmile
Mařenka a Míchův syn si
ruce podají a v sňatek svolí,
ustane otec Mícha od naléhání
na Mařenčina otce stran dluhu.
Jsou dočista vyrovnáni.
KECAL
Ano, do smlouvy všecko dám!
(Odejde)
Výstup 5
JENÍK
Až uzříš, komus
koupil nevěstu,
smutně nastoupíš
zpáteční cestu. –
Jak možná věřit,
že bych já prodal
svoji Mařenku,
drahou Mařenku,
andílka svého,
pro nějž mi není
nic obtížného!
Ni za tisíce bych neodstoupil,
na celém světě
rovné ji není,
vždyť jenom láska
lásku ocení.
Výstup 6
KECAL
Pojďte, lidičky,
pozor dejte,
naší smlouvě
svědectví dejte.
SBOR
Pozor dáme,
svědectví dáme.
KECAL
Tu na papíru
zaznamená se,
co vykoná se.
SBOR
Zaznamená se,
co vykoná se!
KECAL (sedne ke stolu a píše)
Tímto já se zavazuji,
že svou milou odstupuji.
SBOR
Tímto se on zavazuje,
že svou milou odstupuje.
JENÍK
Nikomu však jinému,
nežli velectěnému
synu Tobiáše Míchy.
KECAL
Synu Tobiáše Míchy.
JENÍK
Jestliže ji miluje,
srdce své jí věnuje,
a před svědky bez nucení
vyřkne, že se s ní ožení.
KECAL
Vše zapsáno, jak žádáno.
SBOR
Jak jen možná,
že odstoupil
milenku?
KRUŠINA (k Jeníkovi)
Nikdy bych byl neuvěřil,
že tak dobré srdce máš, že,
bys z nesnází nás vytrh’,
dobrovolně se poddáš.
KECAL
Ještě nejsme u konce.
Sluší doložiti,
že jsme se zavázali
Jeníkovi tři sta zlatých vyplatiti;
za tři sta on se nám poddal
a svou Mařenku prodal.
SBOR
Aj, toť hanba, věru hanba
prodati milenku svou.
KRUŠINA (k Jeníkovi)
Beru teď svou chválu zpět,
takového hanebníka
jako tys, neviděl svět.
KECAL
Punctum-satis-písek na to,
podepište se,
nejprv ty, Jeníku,
potom svědkové!
JENÍK (chladně se podepíše)
Zde můj podpis – Jeník Horák.
KRUŠINA (podepíše se)
Věru, jsem teď tomu rád,
naučil jsem se tě znát!
SBOR (v udivení)
Prodal svou milou
za tři sta:
neníť věru drahá!
Hanba, hanba!
DĚJSTVÍ TŘETÍ
Výstup 1
Náves jako v prvním dějství
VAŠEK
To... to mi v hlavě le... leží,
o... o život mi bě... běží;
je... jestli mne otra... ráví,
vše... všeho mne tu zba... zbaví,
Va... Vašek umřít mu... musí,
oh, oh, co při tom zku... zkusí.
To... to mi v hlavě le... leží,
o... o život mi bě... běží.
Výstup 2
PRINCIPÁL
Ohlašujeme slavnému publikum, že se tu dnes,
jakožto při slavné pouti, provozovati bude znamenitá,
nikdy předtím nevídaná komedie na provaze, na koni
i na zemi, kdežto zvláště slečna Esmeralda Salamanka
prováděti bude znamenité a neslýchané skoky, pak
opravdový jeden Indián z Otahitánských ostrovů,
padesát tisíc mil odtud vzdálených, polykati bude
židli... (é) vidličky a nože, načež pak vystoupí
nejznamenitější kus, totiž živý amerikánský medvěd
bude se producírovati slavnému publikum se zvláště
drezírovanými kumšty, a konečně se slečnou
Salamankou sem zvláště z Frankrajchu přivezeným
kankánem. Ke kterémužto představení slavné publikum
se vší úctou a vážností se zve! Však malou zkoušku
uhlídá slavné obecenstvo ihned.
Hola! Začněte!
TANEC KOMEDIANTŮ
VAŠEK (po tanci)
Je... je... je... je, to bude hezké a ta... ta
i... Indiánka má ha... ha... hezké nožičky.
ESMERALDA (Vaškovi se pokloníc)
Panáček nás taky navštíví?
VAŠEK
A... a... ano! Rád bych vi... vi...
viděl vás na provaze.
Výstup 3
INDIÁN (přikvapí u vytržení)
Pane principál! Stalo se velké neštěstí!
Franta se opil v dolejší hospodě tak,
že se nemůže na nohy ani postaviti
a nechce dnes mermomocí dělati medvěda.
PRINCIPÁL
Jakže? Jakže? Náš nejpěknější kus?
Medvěd by nevystoupil?
Slavný kankán by se neprovozoval?
Ne, ne, to nemůže, to nesmí být!
Musíme hledati jiného, snad
někdo ze vsi, některý kluk?
INDIÁN
Ten by to vybrebtal, a lidé by se nám smáli.
Kde ho také hned vzíti?
Musí být vyrostlý,
aby se mu medvědí kůže hodila.
Lidé se tam už scházejí,
nezbývá už ani času
někoho hledati.
PRINCIPÁL
U všech všudy! Esmeraldo!
VAŠEK
Ach, ta... ta u... umí mluvit.
Tu bych si hned... hned vzal.
To by by... by... by... by... byla radost,
co... celá ves by... by se ko... ko... koukala.
ESMERALDA
Mně se líbíte,
já bych vás také chtěla!
VAŠEK
Chtěla by... by... by... byste mne?
INDIÁN
Tomu by ta medvědí kůže slušela,
jako by mu byla přirostla.
PRINCIPÁL (ke komediantům)
Jděte a vyhlašujte dále po vsi.
Já tady promluvím s panáčkem.
(Indián a komedianti odcházejí,
bubnujíce první pochod.)
PRINCIPÁL
No, panáčku, když se vám Esmeralda líbí,
můžete ji dostati.
Pojďte s námi, hrajte komedii
a ostatní se pak
poddá samo sebou.
VAŠEK (udiven)
Ko... komedii? Já... já to ne... ne... neumím.
ESMERALDA
Má láska vás všemu naučí.
VAŠEK
Láska? To je hezké!
PRINCIPAL
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.