WILLIAM SHAKESPEARE Komedie plná omylů

Drž ústa, lumpe! Přiveď svého pána!

On užívá si těch svých milenek

a já mám čučet jen do prázdných zdí,

čekat, až čas mi krutě zohyzdí

mou ustaranou tvář? Proč mi to dělá?

Nudím ho snad? Už jsem ho omrzela?

Což ostrovtip sám neztupí se snad,

když narazí na mramorový chlad?

Nějaké fuchtli možná naletěl.

Můžu já za to? Má jen to, co chtěl.

Můj manžel může za všechny mé vady,

to kvůli němu tolik chátrám tady -

Kdyby tak s láskou na mě pohleděl,

nádhernou ženskou by hned ze mě měl.

On z kopejtka si jinde vyhazuje,

já jeho puťka jsem, co k smíchu mu je!

Jen blázen by tu křivdu pomstít nechtěl.

S nějakou ženskou, prevít, užívá si,

jinak by doma dávno byl už asi.

Slíbil mi, sestro, zlatý řetěz.

Na jeho zálety by to byl lék,

kdyby ho poutal navždy k mému klínu.

Krásný šperk ale nezakryje vinu -

zlato je zlato a přece se stává,

že když je cizí ruka osahává,

ztrácí svou cenu. Muž když mužem jest,

neměl by špinit zradou svoji čest.

Když moje krása už mu není milá

nejradši bych ji v slzách utopila.