Jean Anouilh - Skřivánek

Mohu začít, kde chci? Tak začnu od začátku. Začátky – začátky jsou vždycky nejkrásnější. Začnu v domě svého otce. Jsem ještě malá. Hlídám na poli stádo a poprvé slyším hlasy. Jsem docela malá. Mám ještě cop. Nemyslím na nic. Dobrý Bůh mě uchovává čistou a šťastnou u matky, otce v malém výběžku u Domrény, který válka ušetřila, zatímco všude loupí a znásilňují špinaví nepřátelští vojáci.

Můj velký pes přišel a položil mi čumák na sukni. Všichni kolem mne jsou silní a dobří a chrání mne. Je to prosté být takovou malou šťastnou dívenkou. Najednou mám pocit, jakoby mi někdo zezadu sáhl na rameno, ačkoliv vím, že se mne nikdo nedotkl...obrátila jsem se, místo stínu za mnou bylo velké oslnivé světlo. Hlas byl sladký a vážný a neznala jsem jej. Toho dne mi řekl jenom:

Jano, buď hodná a poslušná a choď často do kostela.