MARNOTRATNÝ SYN

Když mi bylo asi tak 15, zúčastnila jsem se úžasných exercicií v Opavě, u Sester Božské lásky. Provázel jich nějaký o. Roman, to už fakt nevím... dodnes některé myšlenky mě provází, některé slova mi pomohla.

Někdy příště uvedu některé myšlenky, které věřím, že i Vám pomohou, ale nyní pusťte si odkaz níže.

Tu jsem tam slyšela poprvé. V té době tak nějak domluva vázla. Email jsem neměla, ani ti, jež se zpěvníkem tehda přijeli, adresy si asi neuměli vyměnit. Moc jsem ji chtěla. Noty, slova, akordy… Hudba a ta melancholie mi zůstala dodnes v paměti a teď, jen tak jsem zkusila hledat a našla.

Sice nahrávky, které jsem objevila, už tak super nejsou, ale zapomeňte na intonační nerovnosti, zapomeňte na nepřesnost a snahu vytváření jiné barvy hlasů, než pěvci skutečně mají,…pusťte si ji, tak cca 2-3x. Nedáte mi za pravdu?! Není to krása? Je tak symbolická.

Ano, už v Bibli tento příběh vyprávěn Ježíšem, má ten význam, ale…já ho tehda pochopila, možná tehda ne, ale pomalu chápu, až díky této skladbě. Šance vrátit se zpět za naším otcem, je pořád. Dokonce i tehdy, pokud opět a znova sejdeme z cesty. Jeho náruč se otevírá při každé naší prosbě a čeká, kdy ji bude moci stisknout a On nás obejmout. Musíme chtít.

Je to podobné jako s dary Ducha Svatého. Kolik by jich nám Bůh tak rád dal, ale když mi tu skleničku máme obrácenou dnem vzhůru. Nemáme zájem otevřít pohár pro jeho naplnění. Udělejme s tím něco!